Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Po polsku

Datum a čas

Dnes je pondělí, 27. 3. 2017, 4:53:54

Překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Aktuální počasí

Počasí dnes:

27. 3. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Denní teploty 12 až 16°C. Noční teploty 1 až -3°C.

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2

RYchlé odkazy

ZDE

Obce

Navigace

Obsah

Legendy

Čertův mlýn na Gírové

Na některých hřebenech a svazích v Beskydách jsou patrné rysy destrukčního vývoje. To má na svědomí kontinentální severský ledovec, který naše území zasahoval v období starších čtvrtohor dokonce dvakrát a svými jazyky zasáhl až do předhůří Beskyd. Po ústupu ledovce, když došlo v Beskydách ke zmírnění klimatických podmínek, nabobtnalé jílovité vložky mezi pískovci se staly kluzkými a napomáhaly k dalšímu posunu hornin po svahu. Tímto způsobem vznikaly systémy puklin a dutin, jež jsou v dnešní době známy jako pseudokrasové puklinové jeskyně. Takto vznikaly i rozsáhle skalní útvary s jeskyněmi na Gírové, které kdysi místní horalé nazvali Čertův mlýn. Čertův mlýn proto, že jedna z mnoha pověstí vypráví, jak čert zde stavěl mlýn na mletí lidí. Měl podmínku, že mlýn musí postavit za jednu noc. Když čert mlýn dokončoval, začalo svítat a „staro Čmielka z pod Gírové“ pustila kohouta, ten zakokrhal a mlýn se rozbořil. Čert, když utíkal, ze zlosti kopl do jednoho balvanu, do něhož odrazil své kopyto.

čertí mlýny

Tyto rozsedlinové jeskyně se nacházejí v masívu hřebene Gírové (840 m.n.m.). Leží na jižním svahu asi 150 metrů pod vrcholem, nad turistickou chatou a jsou ojedinělým přírodním úkazem v Těšínské části Beskyd.
Zatím nejvhodnější přístup do Čertova mlýna je od turistické chaty podél starých vzrostlých buků do smrkového lesa a pěšinkou za asi pět minut se dostaneme do centrální části Čertova mlýna. Je vyvíjeno úsilí pro lepší zpřístupnění, označení a zatraktivnění této výjimečné lokality.
A co je v Čertově mlýně nejatraktivnější? Je to několik jeskyní, které si může každý prohlédnout zvenku. Jsou probádané speology, u většiny hlavní směry puklin jsou kolmé a proto pro běžného návštěvníka nebezpečné. Je tam však i puklinová jeskyně, která je pro děti a štíhlejší osoby průchozí. Je asi 9 m dlouhá, v polovině své délky se lomí a stoupá nahoru k východu. A to odražené čertovo kopyto, to tam opravdu můžete vidět ještě dnes.

 

Legenda o spících rytířích

Slezským Beskydám vévodí na česko-polském pomezí bájná hora Čantoryje. Je opředena pověstmi a to ne ledajakými! Mohutný masív hory ukrývá nejen poklady, ale už dlouhá staletí je domovem rytířského vojska. Nevěříte? Tak tady je důkaz – příběh, který nám vyprávěl nýdecký starousedlík ze staré kovářské rodiny o svém pradědečkovi. Nebo to snad byl prapradědeček? Kdo ví…

rytíř

Před kovárnou, v době velikonočních svátků, se z ničeho nic zjevil podivný rytíř v lesklém brnění. Požádal udiveného kováře o vyrobení tří sta kalených podkov a to prý za tři dny. Kovář stál před chalupou jako zkamenělý, ale když mu rytíř podal váček stříbrňáků jako závdavek, nelenil a pustil se do práce. Světe div se, za tři dny byly podkovy hotové a to už rytíř stál za dveřmi a chválil poctivého kováře. Naložili podkovy na hřbet koně a společně odjeli vzhůru do Čantoryje. Tam se najednou ocitli před velkým otvorem ve skále a za chvíli stáli na kamenném nádvoří, kolem něhož se zdvíhaly zdi podzemního hradu. A tu se teprve dověděl, že jeho úkolem bude okovat tři sta koní slezských rytířů, kteří jako národní vojsko čekají v Čantoryji, aby pomohli Slezsku, až mu bude nejhůře. Celý rok kovář měřil podkovy, vypaloval rohovinu kopyt a přitloukal podkováky. Jedna podkova, druhá podkova a hleďme, už zůstala poslední. Rytíř v lesklé zbroji chválí rytíře a jako odměnu dává kováři měch jako pápěří. Kováři se zdá příliš lehký za tolik dřiny a tak mlčky opouští podivnou jeskyni. Když se na chvíli otočí, kamenný hrad zmizí a Čantoryje pečlivě opět zakryje jeho tajný vchod. Teprve doma otevře měch a pochopí, jak se mu rytíř poctivě odměnil: na stůl se vysypaly žluté zlaťáky a lesklé stříbrňáky. Nejen kovář, ale celá ves se radovala a všichni děkovali tajemným rytířům, kteří kdesi ve svém podzemním zámku odpočívají a čekají, až budou moci vyrazit Slezsku na pomoc.
 

Pověst o propadlém hradu v Mostech

Od pradávna vedla Jablunkovským průsmykem obchodní cesta, tzv. „měděná stezka“, kterou sem proudilo nejen cizokrajné zboží, um a dovednosti vzdálených národů a kultur, ale bohužel také hordy bojovníků z Uher. Proto zde vzniklo na přelomu 13. a 14. století opevnění zvané „Šance“. To bylo několikrát přebudováno a opravováno, naposledy okolo roku 1808. Jeho kamenné pozůstatky jsou patrné dodnes.
Podle pověsti tu před mnoha staletími stával pevný knížecí hrad. Jeho pán a vládce měl tři dcery, které byly krásné, ale také domýšlivé, panovačné a velmi rozmařilé.
Jednou se měl na hradě konat ples. Přípravy na tuto událost byly v plném proudu. I knížecí dcery přemýšlely, čím by všechny ohromily, až jedna z nich vymyslela, že si nechají vyrobit nevídané střevíčky. A to z chlebové kůrky. Marně jim otec domlouval, že je chléb dar boží a nesluší se je takto zneuctít. Dcery si to nedaly rozmluvit.
V den, kdy se konal ples, přišla k bráně chudá žena a prosila o trochu jídla pro své hladové děti. Knížecí dcery kolem ní prošly s opovržením a přezíravě od ní odvrátily hlavy. Žebračka jim pohrozila pěstí a uvalila na ně kletbu.
Když pak byla zábava a tanec v nejlepším a také knížecí dcery si chtěly zatančit, sotva vstoupily na taneční parket, ozvaly se pekelné zvuky a celý hrad se i se všemi tanečníky propadl pod zem a nikdo jej více nespatřil.