Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Po polsku

Datum a čas

Dnes je úterý, 16. 10. 2018, 23:12:45

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 10. 2018

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Denní teploty 18 až 22°C. Noční teploty 11 až 7°C.

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

RYchlé odkazy

ZDE

Obce

Navigace

Obsah

Tradiční pokrmy

Kde se vařilo a peklo?

Jídlo se v minulosti a ještě v první polovině 20. století připravovalo na otevřeném ohništi (nolepa) a v peci (pěc). Oheň se uchovával na pokraji pece a když bylo třeba něco uvařit, vyhrabaly se jednoduše z pece žhavé uhlíky na otevřený oheň a na ně se položily hrnce a rendlíky. Nad ohništěm visel velký litinový kotel k ohřívání vody a v peci se pak pekl chléb. Až později se vařilo na sporáku přistaveném k rohu pece a nakonec se místo pece vystavěla kamna s troubou na pečení. Oheň se vždy rozdělával pomocí křemene a ocílky.

    
 

Pravidla stolování

Všichni usedali za stůl společně. Nejvíce jídla dostal hospodář, pak všichni Ti, kteří ten den tvrdě pracovali nebo je práce čekala, dále čeledíni a děti, které seděly u stolu a když bylo málo místa, tak i na zemi. Na hospodyni a snachu, která krmila nejmenší děti, zbylo jídla nejméně. Kdo se opozdil nebo s jídlem nepospíchal býval také často o hladu.


 

Polyvka nebo zupa

Zeptáme-li se staré hospodyně na polyvki nebo na zupy, odpoví nám, že se vařily jen málokdy. Termíny polyvka a zupa se totiž významově nekryjí s naší polévkou. Zupa - to byl obvykle vývar z hovězího, vepřového nebo i drůbežího masa, kdežto polyvka musela být zasmažená a přidávaly se do ní brambory, případně i houby. Často je ale velmi komplikované rozlišit zupe od polyvki a polyvke od omáčky či moučných, popř. bramborových jídel vařených.

Nicméně polévka tvořila vydatné a mnohdy jediné hlavní jídlo dne, a proto se vařila hustší, aby zasytila a dodala sílu, které bylo potřeba. Z těch nejznámějších a také nejčastějších známe kapušňunku (kapušnice), polévku z vody z kyselého zelí, do které se přidala třeba nožka ze zabijačky nebo „skurka ze špyrki“. Zasmažila se zásmažkou ze špeku a cibule, přidal se kmín a jedla se s vařenými brambory. Chudo Jeva byla polévka velmi jednoduchá na přípravu. Na talíř se daly uvařené brambory, dle možností se pomastily a zalily horkou vodou se solí a kmínem. Zalyvajka už byla poněkud vzácnější polévka z uzeného masa, zalitá mlékem. Domikot, hustá polévka s brambory povařenými s bobkovým listem, s hříbky a „něčím ze zabijačky“, kde se ještě přidávala voda z kyselého zelí, hrst zelí samotného a nakonec se polévka zasmažila, jindy se zahustila ve smetaně rozkvedlaným vajíčkem s trochou mouky. Polévka z kvásku prý chutnala jako víno a připravovala se z kvásku zbylého od pečení chleba. Ten se rozvařil ve vodě a zahustil „kłutkum“ ze smetany. Velmi častým jídlem byla rovněž Ščirka, nebo hustší podoba švołki– pšeničná mouka s vajíčkem se rozdrobila na misku, drobenka se zavařila do čerstvého nebo „vjyrovanego“ (odstředěného) mléka a přidal se kousek másla či smetany. Mléčné polévky byly vůbec velmi častým pokrmem, dělaly se i ze syrovátky – Syřonka a také nakyslého mléka. Kurmunina byla jakási obdoba úsporné vaječiny. Připravila se ze zakvedlaných vajec s mlékem, které se vlily na pekáč s tukem, přidala se mouka a teplá večeře se ještě posypala šnytlichem (pažitkou).  Bryja se vařila z čerstvého rozvařeného ovoce zahuštěného moukou ve smetaně a dochutila se cukrem. Jedla se jak jinak než s brambory. Mezi další často vařené polévky patřila čoskula, grochula, gřibjonka, špyrčunka.

 

Co se jedlo nejčastěji?

Nebyli bychom na Jablunkovsku, kdybychom si nepřipomněli, že snad každý, kdo zde žil, od chudéhokumornika po bohatého sedláka, pěstoval zelí. Zelí totiž společně s brambory v podstatě tvořilo základ každého jídelníčku. Chuďas sklidil půl záhonku, některý jen pár hlávek a zbohatlík tolik, že předtím, než zelí začali krouhat a nakládat, museli vyklidit celou světnici, aby se tam úroda všech zelných hlávek vůbec vešla. A není se potom co divit, že se zelí naložilo i pět hektolitrů. Mimo oblíbené kapušnice se zelí připravovalo různě, někde zahuštěné moukou nebo pražunkou, jindy jen rozmačkaným bramborem, omastilo se špyrkou nebo lojem. Bylo také jediným jídlem, kterého si směli členové rodiny podle chuti nabrat i přes den, a to byla vzácnost. Malá část zelných hlávek se ponechala ve sklepě a z těch se pak vařila kožo broda – hlávka se rozřezala na čtyři až šest kusů a zapražila se.


Další plodinou, která tvořila základ stravy byly brambory. Nahrazovaly chléb, a jedly se denně. Kromě všech polévek byly pochoutkami bramborového základu placki, které se po upečení pokapaly smetanou, dále podlešniki (polešniki) pečené na zelném listu, omaštěné špyrkou, pomazané smetanou nebo posypané tvarohem, v bohatších rodinách sypané i ořechy nebo perníkem. Bramborové těsto pečené na plechu byl známý brutvaňok, byla-li na plechu uložena spodní vrstva brambor - zelí s pepřem - vrchní vrstva brambor - byl to kapušnik (kapušnok), a když se do bramborového těsta přidaly švestky, byla to copa, která se ještě zalévala smetanou.


Ke starodávným jídlům, která předcházela tzv. bramborové stravě patří moučná jídla vařená ve vodě a krupičné kaše. K nejznámějším pokrmům z mouky patří čyr. Mouka se vsypala do vařící vody, osolila se a nakonec zalila mlékem. Šulki se hnětly z mouky a vody (mléka) a na místě se polily mlékem. Podobně se připravovaly i gałuški nebo kluzki, jen těsto bylo řidší. Z mouky se také dělaly zatěrky a švołki, což byla mouka s vodou drobená do horkého mléka. Krupičné kaše se vařily ve vodě, v mléce a v syrovátce. Následně se solily, omastily, nebo zalévaly mlékem. Moučná a krupičná jídla však byla brzy nahrazena bramborovými.

 

 

Období chudoby

V obdobích chudoby (hladová léta 1847 – 1856), která nebyla v té době ničím výjimečným a kdy lidé trpěli hladem, se muselo přejít k mnohým úsporným řešením. Už tak cenný chléb, který v chudých rodinách musel z jednoho pečení vystačit na dva i tři týdny, byl nahrazen boby, které si děti uvařené do poloměkka nosívaly na svačinu do školy. Nesela se pšenice ani žito, jen oves. V nejtěžší době, době hladomoru, přicházela z panství doporučení o vhodných příměsích do chlebové mouky. Povětšinou to byla nadrobno nasekaná pšeničná a ovesná sláma, dokonce kořeny pýru. Jedla se stromová kůra, mladá tráva, polévka z malin. Lidé se dojídali polévkami z otrub, lněným semenem, stromovými houbami a v podstatě vším, co kde našli.

 

POUŽITÁ LITERATURA:
1. Stará, A., HISTORIE JABLUNKOVA, Jablunkov, 2000
2. Tomolová, V., Stolařík, I. Štika, J.: Těšínsko, 1. díl, Muzeum Těšínska, Valašské muzeum v přírodě, Nakladatelství Tilia, 1997, ISBN 80-86101-00-2